Jak jsme k Engie přišli...

28.09.2009 14:39

Mé první přání vlastnit pejska od prvního pochování malinké Engie dělí dlouhý příběh. Už od malička jsem toužila po tom, abychom si pořídili štěňátko, a ani křeček Ferda zavřený v akváriu mě mé přání nenahradil. Když mně byly asi 4 roky, usmálo se na mě štěstí. Na náš zvonek zazvonil jeden známý a do náručí nám vložil roztomilé černé štěňátko jezevčíka. Byla to naše malá Betynka, se kterou jsme strávili krásných deset let. Výběr dalšího pejska, který by nám Betynku nahradil, byl tedy jasný - opět jezevčík. A tak jsme si pořídili Barynku.

V této době už jsem začala snít o velkém plemeni. Představa obrovského psa, kterého bych mohla pořádně obejmout a který by mě chránil, byla nádherná. Jen jsem neměla přesnou představu o tom, jaký druh by to měl být. A pak jsem jednou ve městě zahlédla fascinující a krásné plemeno, které jsem do té doby neznala. S úžasem jsem stála a dlouho pozorovala nádherné kráčející monstrum, nazývané TOSA INU. Ještě dnes si dokážu vybavit ten pocit, kdy jsem si říkala "TO JE ON!!!To je ten pes, kterého si jednou pořídím!!!" Tosa Inu se svým vzhledem mimochodem nápadně podobá plemeni Rhodeský ridgeback. Rozdíl je jen ten, že je asi o polovinu větší a nemá ridge :-).

Pro porovnání na fotografiích Tosa Inu Jarča s naší Engie :

Tehdy jsem moc dobře věděla, že by u nás nebyl nikdo nadšený, kdyby nám doma z malého štěňátka vyrostl více než 60-ti kilový mazlík. Už si ani nevzpomenu, kdy jsem narazila na plemeno Rhodeského ridgebacka. Vím jen, že mě uchvátil stejně tak svým nádherným vzhledem jako Tosa Inu. A tak jsem začala pečlivě vybírat, porovnávat a zvažovat, které z těchto dvou plemen si nakonec pořídím.

Rhodeský ridgeback versus Tosa Inu : porovnání plemen

Co říká standart ?	Rhodeský ridgeback	Tosa Inu
Využití	Lovecký pes, domácí mazlíček.	Dříve bojový pes, dnes společenský.
Celkový vzhled	Tendence vedoucí k masivnosti, ridge na zádech.	Robustní stavba.
Povaha a charakter	Důstojnost, inteligence, odvážnost, spolehlivost, k cizím nedůvěřivost -bez agrese a bojácnosti.	Důstojnost, neohroženost, odvaha, trpělivost. Oblíbený pro své povahové vlastnosti.
Váha	Pes cca 36,5kg, fena cca 32 kg.	Pes až 70 kg, fena cca 60 kg.
Výška v kohoutku	Pes 63 - 69 cm, fena 61 - 66 cm.	Pes 60 cm, fena - 55 cm.
Pohyb	Síla, vitalita, aktivita, vytrvalost, dostatečná rychlost.	Energičnost, vydatnost.
Srst	Krátká, hustá, lesklého vzhledu, světle až červeno-pšeničná.	Krátká, tvrdá, hustá, červená, odstíny žluté, ...

Tedy nejen vzhledově, ale v některých případech i povahově se podle mého názoru tato dvě plemena příliš neliší. Rhodeský ridgeback však u mě vyhrál (a to nejen proto, že v tomto případě byla menší pravděpodobnost, že naše malá Barynka bude zašlápnuta).

Mé úmysly pořídit si velkého pejska, o kterých zatím však nikdo nic netušil, zkomplikoval nejen příchod Barynčiných roztomilých štěňátek, ale také fakt, že si jedno z nich necháme. A tak jsme měli pejsky dva - Barynku a zrzavou Bredynku.

Nezbývalo nic jiného, než s úžasem pozorovat vysněného ridgebacka na ulicích a fotografiích. A aby toho nebylo málo, po několika málo letech (letos na jaře) přišla na řadu se štěňátkama i Bredynka. Všechni přírůstci byli opět rozkošní a bylo srdcervoucí je někomu darovat. Takže i protentokrát se uvažovalo o tom, že si jedno ponecháme, a to malou myšku, které jsme nenašli nové páníčky a kterou jsme přezdívali Engie. A tak jsme měli pejsky tři.

Malou černou Enginku jsme si zamilovali a užívali si s ní celých 10 týdnů, než se o ni nečekaně začali zajímat nový páníčci. Rozloučení s malou Engie bylo smutné, ale přece jen se pro mě konečně objevila příležitost pořídit si ridgebacka - velkou Engie :-). Jupííííí :-D !!!

Po velmi dlouhém, náročném a obtížném přemlouvání mi to bylo povoleno! Engie neboli "Bílou mašličku" jsem však měla vybranou a zamluvenou mnohem dříve, než mi bylo povolení uděleno, ale já ji prostě musela mít !!!

Najednou to nebyly roky s výhledem na dalekou budocnost, najednout to byl jen pouhý měsíc do příchodu Engie! A ani nemusím říkat, že tento měsíc plný nedočkavosti a nadšení utíkal mnohem mnohem pomaleji, než všechny ty roky dohromady! Stejně jako malé dítě před Vánocemi, jsem si dělala puntíky a každý den jeden po druhém odškrkávala až do dne, kdy Engie byla navždy MOJE! :-)

... Ale to už je jiný příběh ;-)

Zpět

Vyhledávání

Anketa

Čím Vás pánečci krmí?

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode